EPR paradox
- Positivismus je uveden v uvozovkách, protože - jak již bylo řečeno
- Bohrův přístup asi nebyl tak docela positivistický. Přesto nese kodaňská
interpretace určité positivistické rysy.
- Rozsáhlé diskuse mezi Bohrem a Einsteinem o kvantové teorii byly velmi
přínosné. Prostřednictvím Bohra přispěly k formování kodaňské interpretace.
Na straně Einsteina vyústily mj. do návrhu popisovaného EPR myšlenkového
experimentu.
- Cílem EPR gedanken experimentu bylo "přechytračit" princip
neurčitosti - ukázat, že poloha i hybnost existují současně.
Poznámky:
- Index 1 nebo 2, číslující částice, je zkratka pro prostorovou část
stavu. Označení |n,+ń
je třeba chápat jako: "Jedna částice ve stavu (módu) 'směřujícím vlevo'
s průmětem spinu ve směru n."
- Místo projekcí spinu 1/2 lze docela dobře uvažovat i polarizaci fotonů.
Premisy EPR
- Lokalita. Jestliže v okamžiku měření již oba subsystémy vzájemně
neinteragují, nemůže měření na jednom z nich žádným způsobem ovlivnit druhý.
Přinejmenším nemůže být vzdálený subsystém ovlivněn okamžitě. (Předpoklad
lokality je poměrně důležitý v souvislosti požadavkem reprodukovatelnosti
experimentů. Podmínky opakovaného pokusu nejsou nikdy zcela identické.
Ve skutečnosti se snažíme zopakovat pouze "relevantní" podmínky
a doufáme přitom, že relevantními jsou jen podmínky "lokální".)
- Realita. Každé měřitelné veličině odpovídá "cosi skutečného",
tzv. element reality . Znamená to, že výsledek každého měření je
předem určen a že stav objektu je definován právě jeho měřitelnými vlastnostmi
(to samozřejmě nevylučuje, že samotný proces měření může stav systému nějak
ovlivnit). Element reality ovšem existuje, i když žádné měření nebylo provedeno.
Proto, lze-li s jistotou předpovědět hodnotu (výsledek měření) nějaké fyzikální
veličiny (aniž bychom přitom jakýmkoli způsobem zasáhli do systému, tedy
aniž bychom na něm také přímo provedli měření), musí rovněž existovat element
reality, který této veličině odpovídá.
- Úplnost. Každý element reality musí mít svůj obraz v úplné fyzikální
teorii.
Ponožky pana Bertlmanna
Doktor Bertlmann nosí vždy každou ponožku jiné barvy. Nikdo nemůže tušit,
jaké ponožky si dnes oblékl, ale zahlédnete-li, že na levé noze má růžovou,
můžete s jistotou tvrdit, že na pravé růžovou nemá.
V pohledu EPR lze kvantový popis reality přirovnat k tomu, jako kdyby
nevyzpytatelnost pana Bertlmanna ohledně barvy ponožek byla zachycena jakousi
superpozicí jistých barevných kombinací ponožek. Ve skutečnosti ale ponožky
vždy mají určité barvy (každá jinou), které bychom dokázali předpovědět,
kdybychom znali všechno, co se panu Bertlmannovi honí hlavou. Popis pomocí
superpozic by tedy byl jen nouzovou náhražkou takové skutečné "úplné
teorie".
Bohrův pohled na věc
- Výsledky měření lze interpretovat jen v kontextu celého experimentu
(systém + klasický měřicí přístroj).
- "Vlastnosti" systému neexistují "an sich". Stav
systému a změřené "vlastnosti", to není totéž.
- Měření průmětu spinu druhé částice do dvou kolmých směrů odpovídá dvěma
nekompatibilním experimentům, které nelze provést zároveň.
I když vlnová funkce kolabuje naráz všude, neznamená to
porušení kauzality pro měřitelné veličiny
- Nevíme předem, zda změříme průmět spinu 'nahoru' nebo 'dolů'. Při stejném
natočení obou Stern-Gerlachových přístrojů nastane sice úplná antikorelace
výsledků na obou částicích, jednotlivé výsledky nicméně zůstávají náhodné.
- I když my vidíme měření na 1. částici jako první a měření na 2. částici
jako pozdější, může jiný pozorovatel, rychle se vůči nám pohybující, vidět
celou situaci přesně obráceně, tj. měření na 2. částici před měřením
na 1. částici. Z pohledu pohybujícího se pozorovatele sice může za kolaps
vlnové funkce jiné měření než z pohledu klidového pozorovatele, měřitelné
důsledky jsou však pro oba stejné.
- Jediné, co před měřením na první částici dokážeme říci, je, že oba
průměty spinu druhé částice mají pravděpodobnosti 50%. To ale platí i po
měření na první částici, dokud se nedozvíme jeho výsledek.
Tento jednoduchý model samozřejmě není příliš univerzální, kromě toho je
dosti "umělý" (proč by se hodnota skrytého parametru měla měnit
právě při interakci fotonu s polopropustným zrcadlem?). Nicméně je snad
názornou ilustrací, co myšlenka skrytých parametrů znamená.